Říjen 2011

měla bych vás informovat

18. října 2011 v 14:56 | darkness |  Moje zpovědnice
asi by nebylo uplně fér vás nechat neinformovaný....

takže mám hotový dva předměty:

Americká literatura - seminář za A, přednáška-zkouška za A, takže pohoda
Americké drama- passed / znamená uděláno, nicméně ještě nevím jak, ale musím se vejít nejhůř do A nebo B.

Ostatní předměty nevím nic...navíc do tohohle pátku to musím všechno hotový a já z těch 7 mi předmětů ze dvou nemám ještě ani domlouvenou zkoušku, protože toho bylo tolik, že jsem měla hlavu v pejru denně....

Nevím co mám dělat. Diplomku nemám, práci nemám, předměty dodělaný nemám...snažím se přestat s tím řezáním, ale poslední dobou to je horší a horší...sem už tak nějak zdeptaná, že ani do knihovny jsem nebyla schopná dojet....už tam mám přes dvě stovky pokutu, protože jsem se cejtila jak největší hovno....

asi se zase jenom vymlouvám, ale je to na prd....všechno....škola- proč se snažit, když nemám skoro reálnou šanci to dát, tetu- se kterou mám lepší vztahy jak s mámou možná budou muset propustit z firmy a moje jedna z nej kámošek jde na kafe s mým ex.....co víc si přát....

ps. noha mi pořád plesnivý a mokvá...máte někdo zkušenosti s krémeme Canesten? / ten z tý reklamy....
no nic....radši snad ani nečtěte tyhle výblitky protože za to vážně nestojej, stejně jako můj život....

neřezej se

10. října 2011 v 20:19 | darkness
Oh jak to vím a jak nevím co dál. V pátek jsem byla na pohovoru, v sobotu na pohovoru a dneska na dalším. Myslíte, že mě vzali nebo jsem alespon postoupila do dalšího kola? Velký hovno. Nic. Škola? Nic. Pocity uzkosti a deprese a beznaděj? Oh ano.
Skoro 4 dny jsem se srala s jednou esejí a co myslíte? Jelikož jsem z ní dostala jen 65% tak si jí musím zopakovat na jiný téma, jestli chci ten zápočet mít. Sranda, že? Ani ne. Kromě toho jelikož je mi permanetně zima na prsty u rukou i nohou tak mi začala asi z neustálého nošení ponožek plesnivět pravá noha-chodidlo. Je skoro celý bílo rudý a namokvaný. Takže opravdu musím říct, krása. Školu nezvládám, jsem tak neschopná, že ani práci jako pitomí doučování Aj si nedokážu najít, zamilovaná do nepravýho a asi mi ještě i upadne noha.....

Vážně začínám mít pocit, že to přestávám zvládat. Ani tabulka mléčné rozkoše s mandlema mi moje bolístky nezaplní, nebo jenom na chvilku a jediný co mě jakž takž uklidní alespoň natolik, abych si mohla lehnout do postele a usnout je pocit, který má každej, kdo sleduje červenou kapku jak pomalu sjíždí dolů po zápěstí.

je to na nic všechno

9. října 2011 v 19:33 | darkness |  Moje zpovědnice
Je to fakt všechno na dvě věci na nic a na h...no. Ta škola je asi v háji uplně nebo já nevím. Motám se kolem dokola už asi dva týdny a pořád nejsem schopná udělat něco kloudnýho. Začnu a večer když se ohlídnu zpět tak zjistím, že jsem pořád tam kde jsem začala. Za týden to vypukne a já místo abych finišovala, tak jsem se zasekla u 3 předmětů ze 7mi a ani jeden z těch 3nemám komplet hotovej a ani nejsem v půlce. Opravdu nevím co mám dělat.

Doma to stojí na prd. Hlavu mám narvanou budto školníma blbostma a nebo panem X, kterýho pořád miluju a myslím na něj každou vteřinu a užírám se tím, že nikdy nebude ani na chviličku můj a představuju si jak moc je jeho přítelkyně krásná atd....jak puberták. Jen s tím rozdílem, že když jsem v depresi z něho a k tomu se ještě přidá stres ze školy, smutek a pošramocený vztahy doma a zhnusenost tímhle světem tak poslední dobou šahám po žiletce a řežu se. A neumím s tím přestat. Ano je mi skoro 23let. Je to hrozný, já vím. Jenže jen mi něco připomene anglii, tak se mi hnedka vybaví jeho tvář, stáhne se mi žaludek, zmocní se mi úzkost a hroznej smutek, že to prostě kolikrát fakt nejde vydržet a musím po tý žiletce šáhnout.

Dneska jsem chtěla utýct z toho stresu jinak než obvykle a vydala jsem se do kostela do Břevnova-přes celou Prahu na posvícení. Né teda na posvícení ale do kláštera-měli tam něco jako mši, ale formou výkladu v klášteře benediktýnů atd. No zeptala jsem se na pár věcí a vrátila se domů ještě víc zhnusená než předtím. Nevím. Ale ta katolická církev mi přijde jako hodně dobrej byznys a jako věc politiky spíš než upřímný víry. Tím se nechci dotknout katolíků, ale já prostě nemám důvod a důveru je následovat, když se v ledasčem se jejich učení odlišuje od Bible, podle který by naopak měli jít, když si říkají, že jsou jediný pravý-původní křesťané.

No jinak co jsem si četla komentáře k minulýmu článku, tak odpovědělo mi jen pár z Vás, zda jste VĚŘÍCÍ či nikoliv?

z bahna do louže

6. října 2011 v 15:28 | darkness
Opravdu obdivuju Barumku, že si přiznala problém, rozhodla se ho řešit, zvedla sluchátko a zavolala doktorovi, to já nedokázala. Strašně se nenávidím za tuhle slabost, kterou kritizuju u ostatních. Asi mě odepíšete, no ale co mám dělat, jsem prostě holt asi slaboch, protože nejsem schopná to řešit.
Ve chvílích kdy mi je dobře tak jsem schopná jakžtakž na týden fungovat, ale pak vždycky se to nák posere a už to jde se mnou z kopce. S rodičema doma to je k nevydržení. Oba mají problémy v práci a oba si vylévají vztek na mě. Nemít svojí tetu tak nevím. S ní mám poslední rok snad nejlepší vztah co jsem kdy s kýmkoliv měla. Trávím s ní veškerej volnej čas.Tedka o víkendu jsme měli jet na chatu-kde se stetou potkávám, přes týden jí nemám vůbec šanci vidět. Ještě tam spousty času trávím s tetinou sousedkou. Je to smutný, že mi víc rozumí 80letá cizí paní a teta než vlastní rodiče. Ale nikam tedka nepojedeme kvůli blbýmu počasí...vůbec nevím jestli to zvládnu. Docela jsem se na ní během prázdnin fixovala a hodně pro mě znamená. Je to takovej světlobod v tom ponurým až černým týdnu. Vůbec mám nějak problémy být doma s rodiči atd. Jakože poslední dobou mi je doma dobře, ale všude jinde líp....

Je to všechno na hovno. Se školou nemůžu hnout. Pořád se točím dokola. Tedka během tejdne jsem se asi 3x rozbrečela, protože mě přijde, že ikdyž se snažím furt něco dělat tak se jen motám na místě. Jsem unavená, i přesto, že spím do 11 dopoledne a do postele chodí kolem půlnoci. Jsem unavená a všechno mě přijde, že je na hovno. Práci nemůžu sehnat ani mimo obor natož v oboru.

Člověk už nemůže ani otevřít email nebo facebook aby člověk nedostával info o panu X. Aby jste rozuměli já když se zamiluju, byť jen platonicky tak se mě to minimálně rok nebo dva drží. Já nejsem člověk co by pěstoval nějaký krátkodobí známosti, ať už reálný nebo platonický.Mám ho pořád před očima a nemůžu se toho zbavit. Včera když mi kamarádka vyprávěla o něm (on je stále a napořád v uk) tak jsem pak byla v nějaký depce, že jsem se zase musela jednou říznout do zápěstí abych se uklidnila jakžtakž a byla schopná nějak fungovat.
Ano, omýlám to samý, ale tohle je jediný co se v mím životě tedka děje: nenávist, smutek, samota, trápení, pocity unavy a uzkosti.
Je mi líto, že už vás můj blog tak neuspokojuje a už sem nechodí nikdo natož rád kvůli těm výblitků co tady píšu pořád dokola, ale co mám dělat? psát to co není pravda....?

Jinak abych vás pořád nedeptala tím jak je to na hovno a já sem líná jako veš tak mám jednu osobní otázku na vás všechny.
Docela by mě zajímalo (pokud to není tajný) zda jste VĚŘÍCÍ či nikoliv. A jak moc. Jestli jen věříte v nákou sílu, nebo se i modlíte, chodíte do kostela, nebo jste opravdu hodně ortodoxní a dodržujete vše dle bible, koránu atd? Případně by mě zajímalo (v případě, že věříte a chodíte do kostela či někam), tak o jakou církev či organizaci se jedná: katolíci, mormoni, satanisti, husiti, svědkové jehovovi, scientologové....atd.

Né, že bych dělala nějakej výzkum nebo něco, ale hodně mě to zajímá a poslední si občas sama od sebe čtu v dětský bibli atd...tak by mě to zajímalo a případně i vaše názory na jednotlivý skupiny.
Díky