Jaké by to bylo nebýt

13. srpna 2011 v 17:53 | darkness
Dneska jsem jela otočku do Prahy na pracovní pohovory. Nejenže od září potřebuju minimálně na půl roku ňákou práci na stálo, ale taky mě vyhodily z brigády. Došli jim peníze a začali propouštět a já jako brigádnice do kantýny jsem šla první. Respektive mě vyhodili ve středu ráno v 7 a uráčili se mi to říct až v pátek večer, když mě šéf svezl na vlak. Takže krom toho, že nemám pět litrů, co bych si vydělala teďka v srpnu, se kterýma jsem počítala, tak mi navíc ještě nezaplatily ty dva dny navíc. V podstatě smlouvu o výpovědi měli už ve středu hotovou, ale až v pátek mi šéf řekl, že musí šetřit a že se propouští a že musím odejít taky a že si mám po víkendu přijít pro výplatu atd. Takže když jsem tam přišla, tak jsem zjistila, že mám zhruba o pět kilo míň. Tak jsem šla za účetní , jestli o tom ví a co a jak a ona mi řekla, že o tom ví a že ví, že je to nefér, ale že jí šéf nařídil mi to nezaplatit, že se kvůli tomu tam pohádali a že prej jí řekl, že jestli nebude dělat co on říká, že může klidně odejít taky, že aspoň firma ušetří. A že prej, jestli chci ty peníze, že se mám soudit. Takže super no. Soudit se s nima nebudu,i když vím, že oni pochybili a né já. Jenže nejsou žádný důkazy přímý, že mě informovali o tý výpovědi až s dvoudenním zpožděním a smlouva byla dělaná zpětně. Jen mě to sere. Samozřejmě, že je jasný, že bych soud na 102% prohrála a ani kdybych to měla jistý, tak bych se kvůli pěti kilu nesoudila. Nicméně mě sere ten princip a drzost některých lidí. Jediný pozitivum je, že můžu bejt ráda, že nejsem ta účetní, která musí pracovat pod bandou podvodníků, který jí vydíraj tím, že když nebude hrát jejich hru, tak že poletí taky. To je jediný.
Nicméně hodně mi to nalomilo plány finanční. Což mě uvrhlo do takový letargie, že si nedokážete představit. Dneska jsem na víc jela na otočku do práglu kvůli pohovoru. Projela jsem vlakem skoro 4 stovky a práci nemám. Byla jsem u dvou firem a ani jednu práci. Na jedný mi řekli už po 15 min mluvení, že nejsem to co hledají a z tý druhý mi volala sekretářka asi hodinu po pohovoru, že obsadily někoho jinýho. Takže krom toho, že mi hrozej i trošku finanční potíže jestli od září něco neseženu, tak jsem i v depce z tohohle, že práce, která je sice mizerně placená, ale která by mě bavila a i trošku odpovídala tomu co studuju je v hajzlu. Ono při mým zaměřením je těžký najít práci a zůstat v oboru. Spousta lidí v ročníků a málo pracovních nabídek. Většinou se něco objeví třeba jednou za čvrt roku a tedka se objevily práce dvě a já to zase prosrala.
Je to celkově na pytel. Navíc včera rodiče slyšeli jak prej křičím ze spaní atd a myslí si tedka bůh ví co. Mámin manžel mi dokonce řekl, že mám jít za exorcistou atd. Jinak tedka už jsem pryč z Prahy, zpátky na baráku a máme návštěvu z Jizerek, známý s rodinou a sestřenice atd. Né, že by mi něco udělali, ale nemám je ráda, celý mi to totiž přijde jako fraška. Myslím ty naše rodinný vztahy.
Až se po prázdninách vrátím na stálo do Prahy tak asi někam musím zajít, ale ještě jsem se nerozhodla kam. At se vám to líbí nebo ne, pořád prostě váhám a nejsme si ničím vůbec jistá a když mi hodně z vás dávalo rady, kam jít atd, tak prostě pořád nevím co a jak. Chvíle totální deprese kdy si uvědomuju, že at udělám cokoliv, že to nikdy nebude jako dřív a kdy pochybuju proč vlastně vůbec žít, když udělám cokoliv tak nikdy to nebude to co chci. Se střídají s chvílemi, kdy jakoby zapomenu a jsem celá relativně dobře naladěná, plánuju co a jak a jsem veselá ( až moc chvílemi) a prostě kdy jakoby se udělala černá čára a já zapomněla, že ještě před půl hodinou sem přemýšlela o tom, jaký by to bylo nebýt.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iva Iva | 13. srpna 2011 v 19:02 | Reagovat

Jo, s prací je to těžké,mně vyhodili před létem a pořád nic nemám. Všude slyšim to samé, hledáme někoho, kdo má delší praxi, ale kd eji vzít, když mi jí nikdo nedá? Začarovaný kruh..Krom toho od září nastupuji do školy, aby si zvýšila vzdělání, na Vošku dálkově - čtvrtky, taky super..Kdo mi dá volné čtvrtky..No a doma..děs a hrůza, nejlepší by bylo se odstěhovat a mít už klid a být v pohodě, tak snad něco brzo najdu a bude se moct odstěhovat.
Doporučuji ti to samé, možná by to pomohlo a držím palce!

2 Kač Kač | Web | 14. srpna 2011 v 21:31 | Reagovat

neváhej a běž za odborníkem, bude to lepší, já taky váhala roky a zbytečně si ubližovala.
S prací je to naprd, já ji sice mám, ale taky hledám dál. Je hodně lidé s praxí a VS, takže si moc šancí nedávám

3 Oliverova Oliverova | Web | 14. srpna 2011 v 21:34 | Reagovat

Díky za tipy, Darkness.
I přes neúspěch mi tento článek přijde po čase o něco optimističtější. Neházej flintu do žita, sice tedy nebudeš pracovat v oboru (co vlastne studujes, esi to neni tajny?), tak si v Praze urcite nejakou praci najdes. Ted o prazdninach je mozna plno, ale od zari se tu urcite neco najde. Koukni ve skole na nastenky a podobne, u nas porad nejake nabidky visí.
Nepřemýšlej o tom, jaký by to bylo nebýt, na světě je krásně, i když to často není procházka růžovým sadem. Hlavu vzhůru, optimismus do žil a všechno půjde lépe.
Jo a já myslím, že když se rodina schází, že je to moc fajn.

4 topinka-malinka topinka-malinka | Web | 14. srpna 2011 v 21:46 | Reagovat

Děkuju, Darky. S tím psychiatrem...já si myslím, že se jednou rozhoupeš a že to bude už brzy. Na jednu stranu chápu, proč tak váháš, vždyť mně to taky doktorka nabízela už před třema rokama a já k tomu dospěla až teď...ale na druhou stranu jsem si zase mohla ušetřit ty tři roky trápení. Ale je fakt, že k něčemu člověk zkrátka dospěje až později. Tak se drž a pamatuj, že život je krátkej na to, aby se probrečel...užívej si a pracuj na sobě :-)

5 alcsa alcsa | Web | 15. srpna 2011 v 8:28 | Reagovat

On by to problém nebyl, kdybych odjakživa nebyla hrozný škrt:-D Ale v pátek jsem šla s kamarádkou alespoň do pizzerie na pizzu napůl. Není to ideální oběd, ale i tak pokrok:-)

6 Kač Kač | Web | 15. srpna 2011 v 21:34 | Reagovat

Ahojky,napíšu to sem, není se za co stydět.
Roky jsem byla zavřená do sebe, trpěla depresama a jediný co bylo náplní mýho života bylo jídlo.
Byl to kruh v kterým jsem se motala a bolelo to čím dál tím víc.
Pokračování v nepovedené sebevraždě.

Jsem člověk stydlivý a nikdy bych neřekla, že s tímhle vším nakonec dokážu vlastní silou skoncovat.

Zašla jsem za obvodní a beru AD. Našla jsem si obezitologa a mám 27kilo dole. Není to jen o kilech, ale o duši. Nevěděla jsem za kým jít a tohle mi prostě pomohlo. Popros nekoho o pomoc
Nezabíjej zbytečně čas

7 Mishka Mishka | 16. srpna 2011 v 23:24 | Reagovat

naprosty souhlas s Kac, proc to odkladat kdyz muzes mit pomoc hned? i kdyby ses pozdeji prestehovala, muzes si najit jineho odbornika...hlavni je zacit. ber to jako neco co ti pomuze, ne jako jakesi zlo.

8 alcsa alcsa | Web | 19. srpna 2011 v 17:02 | Reagovat

Máš pravdu, nikdy neumím určit, kdy už si mám radši odpočinout (a když už se do toho dám, tak mám občas zas problém se znovu nastartovat:-))A jak se vede tobě? něco nového?

9 Mrs.Audrey Mrs.Audrey | Web | 20. srpna 2011 v 22:34 | Reagovat

Ahoj, myslím že jsme byly "kámošky" na mém  starém blogu:)budu rada kdyby jsme "přátelství" obnovily:)) Jinak co se týče tvýho článku tak přeju hodně štěstí, sama sem si něčím podobným prošla dokonce několikrát, takže vím jaké to je!!!!

10 Mrs.Audrey Mrs.Audrey | Web | 22. srpna 2011 v 0:26 | Reagovat

Ahoj... jojo přídám si tě:) Měla jsem přezdívku Petrushka později, až bude čas tak vše doplním na blog:))) :-D

11 mimimilkini mimimilkini | Web | 22. srpna 2011 v 6:22 | Reagovat

ahoj, ako sa mas? uz je lepsie?
s tym javorovym sirupom je to tak ze 10 dni nejes nic, akurat pijes napoj - javorovy sirup + citronova stava + voda. a okrem toho aj nejake caje a vodu a tak. mala by to byt ocista travenia. mne to super pomohlo, zhodila som nejake 3 kila ktore sa zatial nevratili a este sa mi aj travenie celkom upravilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama