ticho před bouří

22. července 2011 v 18:35 | darkness
Já vím holky, že se mi snažíte radit a pomoct a asi máte pravdu. Jenže pro mě je z nějakýho důvodu těžký prostě si přiznat, že potřebuju pomoc psychologa/iatra. Je to prostě závažnej krok. Navíc pro mě je to i něco jako přiznat si vlastní neschopnost to řešit. Nebo spíš přiznat si, že jsem slabá a mám vůbec nákej problém.

Já mám tedka dost těžký období. Ono to ani asi nevypadá, ale je. Nemám žádnou fyzickou tíseň jako finanční problémy, nemít kde bydlet atd atd. Nicméně emocionálně na tom nejsem nejlíp.
Včera večer byla krize. Dneska ráno taky, protože jsem si uvědomila jednu věc. Tedka je mi smutno, ale jsem relativně v klidu. Za poslední dva měsíce co se ze mě stává "psychouš" už tak nějak tuším, že je to jenom ticho před bouří. Poslední dobou jakoby se střídaly období kdy mi je relativně fajn a pak kdy mě "to" chytne.
Včera to dopadlo dost blbě. Už tak nějak večer jsem veděla, že to na mě jde a naši měli na baráku oslavu s přáteli, takže byla slivovička, pivo, víno, spousty jídla. Takže to nakonec dopadlo, že jsem měla velkýho panáka slivovice a byla fakt festovní (silná), pak jedno malý pivo a asi deci vína na přípitek. Nicméně to dopadlo tak, že jsem se po tom panáku (a to jsem nebyla ani moc opilá) totálně složila, výčitky, hrozný myšlenky, nápady…no ke konci mě chytil záchvat, složila jsem se na podlahu na zem a brečela a byla hysterická asi do půl čtvrtý. Pak mě cvaklo v hlavě, dala jsem si rohlík se salámem a šla spát. Sen ani nemá cenu komentovat, protože ten byl hrůzostrašnej. Poslední dobou jsem dokonce vypozorovala, že se celkově bojím chodit spát.
Tak nějak tuším, že to neskončilo. Že pokud se nebude opakovat to co včera, tak minimálně bude velká nostalgická depka. Ten pocit smutku, uzkosti, beznaděje. Začíná mě to i pomalu děsit, protože se mi zdá, že už ty svoje záchvaty nemám pod kontrolou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wanessa wanessa | 22. července 2011 v 18:58 | Reagovat

no ja to vidim v celku jasne... bud ten psychiatr, ano psychiatr a medikace, nebo za par tydnu psychiatrie... a ver mi, vim o cem mluvim... takze se seber a pristi tejden to vyres.... fakt to neni jen nejaka "depka", co tu popisujes :-(

2 skořicová skořicová | Web | 22. července 2011 v 19:23 | Reagovat

Normální člověk se psychiatra nebojí, jenom blázen před ním utíká.

A jak to jako vidíš do budoucna? Jak to vidíš za měsíc, dva, až ti začne škola? Jak se vidíš za půl roku? Kde se vidíš za půl roku? Co čekáš, že se stane, co si myslíš, že by tě z tohoto vysvobodilo...?

3 petra petra | 23. července 2011 v 10:28 | Reagovat

Darkness,
nechceš k psych. Fajn. Máš ale v záloze nějaké jiné řešení, nějaký nápad, jak zlepšit tvou situaci? Jestli jo, tak jen do něj.
Ale čekat, že se to vyřeší nebo samo, nikam nevede, to musíš i sama vidět Problémy se málokdy vyřeší samy.
Nebo chceš čekat, až spadneš ještě hlubš?
Docela jsem se nad tím zamyslela, kdy lidi vyhledají pomoc. Jestli je to až v momentě, kdy se dostanou na samé dno nebo jestli někdo vyhledá pozmoc, během pádu, ještě dřív, než toho dna dosáhne. Těžko říct. Asi mají také různí lidé svá osobní dna různě hluboká... To jen taková filozofická vsuvka :-)

Proč ti vlastně vadí požádat o pomoc? Proč musíš všechno zvládnout sama. V každodenním životě poskytujeme i přijímáme spoustu různých drobných i větších pomocí a slubež.
Je ostuda najmout si ve fitku trenéra a cvičit pod jeho vedením? Je ostuda najmout si právníka, aby mě zastupoval při rozvodu nebo daňového poradce, aby vyplnil daňové přiznání? Je ostuda jít se zlomenou nohou na chirugii? Požádat spolužáka o vysvětlení příkladu, který neumím sama spočítat. Když potřebuju přezout auto na zimní pneumatiky, jedu do pneuservisu, protože to sama neumím (jo, možná bych to nějak zvládla, ale proč?) Je ostuda, když se vleču s těžkým kufrem do schodů, kolem jde chlap a nabídne mi, že mi ten kufr vynese, přijmout jeho nabídku? Je ostuda zeptat se na cestu, když bloudíš v cizím městě?
Atd. atd. mohla bych pokračovat do nekonečna.
Víš, já myslím, že i tyhle tvé články jsou voláním o pomoc. Akorát my ti moc pomoci nemůžeme. Ne takovou, co bys potřebovala, byť bychom sebevíc chtěly.
Zkus si o pomoc říct na správném místě. Nikdo tě neodmítne, ani neodsoudí.

4 mimimilkini mimimilkini | Web | 25. července 2011 v 6:59 | Reagovat

preco nechces ist psychologovi alebo psychiatrovi? ved na to nie je nic za co by si sa mala hambit alebo tak. ber to tak ze ta nieco boli a ides za doktorom. ked mas chripku tiez ides za doktorom, ked mas gynekologicke problemy ides za zenskym doktorom. sice to je neprijemne ale ides. neboj sa, nehambi sa, nie je za co. ved uz sama vies ze to nie je v poriadku a musis s tym nieco robit. chces skoncit o par rokov na dlhu dobu v nemocnici, popripade zbavena svojpravnosti? to je ako s rakovinou, ked sa podchyti vcas da sa aj vyliecit. ked sa odklada nasledky su strasne. pozri ako skoncila posledne amy winehouse. mam podobny pripad v rodine, vravim ti chod kym je este cas a nadej ze ti pomozu a budes mat normalny zivot.

5 girli girli | Web | 25. července 2011 v 8:10 | Reagovat

Mně se zdá, že tě strašně baví se v tý depresi a sebelítosti ráchat a mluvit o tom, "chlubit se", že je ti zle...a nemyslím to teď nějak zle...Prostě se v tom přestaň šťourat a jednej...

6 dree dree | 25. července 2011 v 22:37 | Reagovat

darky, běž za odborníkem, než bide pozdě
říkáme Ti to tady všechny furt dokola a neděláme si srandu
tohle už není legrace, Ty máš problém

7 Kač Kač | Web | 28. července 2011 v 22:39 | Reagovat

Darký vím co rožíváš, sama jsem si prošla psychickým peklem. Vyhledej odborníka a začni něco dělhttp://tobethin.blog.cz/1107/ticho-pred-bouri#komentareat. Nikdy na to nejsi sama.

8 tobethin tobethin | Web | 28. července 2011 v 23:38 | Reagovat

Pro mě je to prostě nezvyklý. Já nevím. Asi jsme slaboch no. Co na to mám říct? Moje rodina obecně se málo s něčím svěřuje a zvlášt moje máma tak je v očích všech genius. Už takhle jsem spíš jen ten nepodařenej zbytek její. Natož když bych ještě chodila k psychiatrovy a brala léky na mozek. Já vím, že by to takhle nikdo asi třeba nebral, ale pro mě je prostě jít k psychiatrovy závažnej krok. Když jsem loni v létě chtěla (protože jsem byla a jsem zoufalá se svý stále narůstající váhy) jít k odborníkovy na tělo a váhu, tak jsem se víceméně přemlouvala přes dva roky. Nakonec neměli volno tak jsem se na to vykašlala. A takhle je to se vším. Navíc, když třeba někde jdeš do zaměstnání tak kromě výpisu trestnýho rejstříku chtějí i zdravotní stav pacienta atd…což by asi nebylo perfektní aby tam bylo „ je v pořádku jen v 22letech se zbláznila, brala prášky a chodila k psychologovi kvůli noční můrám a tomu, že se s ní pomalu stávala psychouš“…. Asi sem srab. Co mám dělat? Prostě mi to nepřijde jednoduchý.

9 tobethin tobethin | Web | 28. července 2011 v 23:41 | Reagovat

KAČ

[7]: TEN ODKAZ CO JSI MI POSLALA NEFUNGUJE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!MYSLÍM NA SVŮJ BLOG ATD

10 Merry Merry | Web | 29. července 2011 v 9:20 | Reagovat

Krok je to těžký, nicméně pokud už si s tím sama nevíš rady, neváhej pomoc vyhledat než se to zhorší. Pak už by mohl být psycholog málo.

11 q q | 29. července 2011 v 10:39 | Reagovat

[8]: Výmluvy a samý kecy, o tom že chodíš k psychiatrovi nemusíš nikomu nic řikat, pokud ti to vážně připadá tak trapný. A tvoje představy o tom, co všechno o tobě bude vědět zaměstnavatel jsou fakt naprosto mimo, závodní lékař sděluje čistě jenom, jestli jseš zdravotně způsobilá k výkonu zaměstnání, ne detaily - dyť je to proboha doktor!

12 girli girli | Web | 29. července 2011 v 11:35 | Reagovat

Přesně tak, lékaři musí ctít lékařské tajemství, tak to je, stejně tak to nemusíš říkat rodině...I když, když se tady o tom rozepisuješ takhle veřejně...Přestaň o tom psát, začni jednat, čím dřív začneš, tím to bude jednodušší a kratší...

13 tobethin tobethin | Web | 29. července 2011 v 21:54 | Reagovat

[11]: a co jako?

14 girli girli | Web | 29. července 2011 v 22:12 | Reagovat

Jednoduché to opravdu je, taky jsem chodila k psycholožce...řekla jsem to jen nejlepší kamarádce, nikdo jinej to neví...pomohla mi...
možná je na čase přestat kolem sebe kopat, sebrat se, dospět a něco dělat...notabene, když ti potom bude líp...

15 skořicová skořicová | Web | 29. července 2011 v 22:33 | Reagovat

Jo, obrázek je to pěknej :-)

A jak se tu píše... nechci se tě dotknout, ale taky mi připadá, že se spíš v tom špatným cítění se spíš masochisticky vyžíváš, než že bys to chtěla nějak řešit a nějak si od toho nechat pomoci.

A nebo ti možná - jakkoliv tyhle články vyznívají - ještě není tak špatně, protože když je ti špatně, tak jdeš kamkoliv, protože když něco opravdu bolí, mylím jako opravdu bolí, tak přece nechceš, aby tě to přece bolelo  :-(

16 girli girli | Web | 29. července 2011 v 22:43 | Reagovat

souhlasím se skořicí, lidi se ti tu snaží pomoct a ty to bereš jako osobní útok, pravda bolí, upřímný slova občas nejsou příjemný, ale jsou potřebný...
Fakt si myslíš, že ti bude líp, když se takhle budeš užírat další měsíc,dva, začneš víc chlastat, bude ti hůř a hůř, než aby si překonala chvilkovej pocit trapnosti, nebo já nevím čeho přesně se to bojíš a objednala se k někomu? Vždyť pak si jen povídáš...

17 tobethin tobethin | Web | 30. července 2011 v 23:49 | Reagovat

[15]:

[16]:

je to strach si prostě přiznat, že potřebuju pomoc psychiatra, když se mi zase tak nic vážnýho neděje...spousta z nás tady se sice snaží zhubnout atd ale né všem se to daří. Hodně znás (a  nechci aby to vyznělo, že to někomu přeju, protože já sama do týhle skupiny taky patřím) se sice snaží, ale výsledky nejsou skoro žádný. Místo abychom za rok nebo dva aspon o deset kilo hubenější tak budto máme zhruba stejně nebo i víc. A spoustě z nás by taky pomohla pomoc odbroníka na výživu nebo trenéra atd. A kolik z nás jí vyhledala? Skoro žádná.A proč? Protože prostě doufáme a nechceme si přiznat, že to fakt potřebujeme!!!!

18 girli girli | Web | 31. července 2011 v 13:23 | Reagovat

srovnávat hubnutí s psychikou je maličko divný, ne?
srry, ale ty sis ten problém přiznala, když vemu, s jakou vervou se tu o tom rozepisuješ...

19 Kač Kač | 31. července 2011 v 18:40 | Reagovat

Darý furt to neokecávej a běž.
Mě odborník taky pomohl, není to o penězích, vždy jde najít nějaká střední cesta. Já taky zašla za odborník a musím zat´ukat, že jsem snad z nejhoršího venku.
Plácáš se v tom dlouho a je škoda, aby si se takhle mlad´unká trápila

20 skořicová skořicová | Web | 31. července 2011 v 20:26 | Reagovat

Ano, hodně z nás by jistě pomoc potřebovala, nejenom ty. Ale hodně z nás tady taky nepíše, jak se opíjí, má děsivý noční můry a deprese. Trošku srovnáváš nesrovnatelné.

Upřímně ty tvoje obavy z psychologické pomoci pořád nechápu. Nechápu to neustálé překládání důkazů, proč to nejde, a v čem by tě to mohlo ohrozit v budoucnu atd., tyhle obavy jsou prostě zcestný.
Respektive nečekala bych je od holky, která studuje vysokou školu a byla rok v zahraničí.

21 mimimilkini mimimilkini | Web | 1. srpna 2011 v 7:18 | Reagovat

jej dakujem moja. a ty sa mas ako? lepsie?

22 alcsa alcsa | Web | 1. srpna 2011 v 8:38 | Reagovat

Díky:-) Ke zlaté tentokrát velmi daleko, ne až tak umístěním(6., což je pro mě pořád více ménně úspěch), ale tím, jak se dařilo jinak. A co ty, stále vše oři starém? nebo je něco nového?

23 FF FF | E-mail | 1. srpna 2011 v 17:06 | Reagovat

holka seber se, to co ted napíšu nemyslim zle, ale tobě se tohle děje protože chceš na sebe upoutat pozornost a vyvolat v okolí lítost, chceš aby si tě ostatní všímali a brali tě jako chudinku. Nechci shazovat tvoje stavy, určitě je to fakt blbý, ale sama zjistíš, že ostatní tohle nezajímá a pozornost tomu fakt nevěnujou, tak přestaň dělat divadýlko pro okolí, protože jedinej, kdo by tě měl zajímat si ty sama. A dobrovolně si tak kazit dny? Zamysli se nad sebou ... jo, chápu, že každej den není jak vystřiženej z filmu, chápu že občas se to sejde tak že je člověk smutnej a má depky, ale tohle jak se v tom vyžíváš je vyloženě volovina. Hodně štěstí do života, kterej je pro spoustu lidí krásnej, protože si to tak zařídila. Dej vědět jak pokračuješ. Ty nepotřebuješ doktory ani prášky, ty jen potřebuješ nějaký hezký zážitky a prima lidi v okolí ...  FF

24 tobethin tobethin | Web | 2. srpna 2011 v 0:01 | Reagovat

[23]:
tedka si to rozsekla!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama