Červenec 2011

ticho před bouří

22. července 2011 v 18:35 | darkness
Já vím holky, že se mi snažíte radit a pomoct a asi máte pravdu. Jenže pro mě je z nějakýho důvodu těžký prostě si přiznat, že potřebuju pomoc psychologa/iatra. Je to prostě závažnej krok. Navíc pro mě je to i něco jako přiznat si vlastní neschopnost to řešit. Nebo spíš přiznat si, že jsem slabá a mám vůbec nákej problém.

Já mám tedka dost těžký období. Ono to ani asi nevypadá, ale je. Nemám žádnou fyzickou tíseň jako finanční problémy, nemít kde bydlet atd atd. Nicméně emocionálně na tom nejsem nejlíp.
Včera večer byla krize. Dneska ráno taky, protože jsem si uvědomila jednu věc. Tedka je mi smutno, ale jsem relativně v klidu. Za poslední dva měsíce co se ze mě stává "psychouš" už tak nějak tuším, že je to jenom ticho před bouří. Poslední dobou jakoby se střídaly období kdy mi je relativně fajn a pak kdy mě "to" chytne.
Včera to dopadlo dost blbě. Už tak nějak večer jsem veděla, že to na mě jde a naši měli na baráku oslavu s přáteli, takže byla slivovička, pivo, víno, spousty jídla. Takže to nakonec dopadlo, že jsem měla velkýho panáka slivovice a byla fakt festovní (silná), pak jedno malý pivo a asi deci vína na přípitek. Nicméně to dopadlo tak, že jsem se po tom panáku (a to jsem nebyla ani moc opilá) totálně složila, výčitky, hrozný myšlenky, nápady…no ke konci mě chytil záchvat, složila jsem se na podlahu na zem a brečela a byla hysterická asi do půl čtvrtý. Pak mě cvaklo v hlavě, dala jsem si rohlík se salámem a šla spát. Sen ani nemá cenu komentovat, protože ten byl hrůzostrašnej. Poslední dobou jsem dokonce vypozorovala, že se celkově bojím chodit spát.
Tak nějak tuším, že to neskončilo. Že pokud se nebude opakovat to co včera, tak minimálně bude velká nostalgická depka. Ten pocit smutku, uzkosti, beznaděje. Začíná mě to i pomalu děsit, protože se mi zdá, že už ty svoje záchvaty nemám pod kontrolou.

tot vše

19. července 2011 v 23:38 | darkness
Nevím co napsat. Moje noční děsy se zhoršují a nabíraj neuvěřitelný rozměry, stále víc a víc tloustnu, každý dnem, moje psychika je stabilní asi jako Iveta Bartošová, nebaví mě práce a nebaví mě, když jsem doma, nebaví mě nic. Toť asi vše.

Rajec

14. července 2011 v 7:00 | darkness |  Ostatní
-přednastavený článek- neb jsem nejspíš touhle dobou na otřesný brigádě. Nícměně jsem měla slabou chvilku a přednastavila pár článků....


Poslední dobou jsem tak nějak uplně přestala pít vodu a začla pít ředěný džudy případně minárlky s příchutí. Psolední dobou mě uchvátily ty bez bublinek. Hlavně Matonka a pak Rajec.
Už asi před dvěma lety jsem zkusila meduňku a mateřídoušku a tenhle týden jsem zkusila kaštan, šalvěj a pampelišku. Nejvíc mě uchvátila ta pampeliška. Kaštan byla taky bomba, ale ten se nedá být pořád. To samý ten šalvěj-občas na spestření je to ok. Ovšem ta pampeliška vede. Mají bohužel asi 20kcal na deci, což je sice pulka jako kokakola, ale stejnak, že.

nemrtvá neživá

10. července 2011 v 23:49 | darkness |  Moje zpovědnice
Asi hádáte správně, když si myslíte, že jsem se tak dlouho neozvala, protože jsem to nezvládala. Celkově jsem se snad jakžtakž držela, ale někdy v úterý byla velká krize, kdy jsem to nezvládla. Bylo mi hrozně smutno, vyplňovala jsem dotazník ohledně tý mí anglie a najednou mi to všechno bylo hrozně líto a bylo mi smutno. Ale strašně. Nakonec sem to nezvládla . Vypila jsem láhev bílího vína a totálně se zhroutila a brečela až do 5 do rána. Načež se mi zdál opět hnusnej a děsivej sen.Ráno sem jakžtakž vstala do práce. Tedka se mě dva dny drží pořádná depka. Ale hrozná. Jen z práce, domů, tam malej uklid nebo něco, depka a spát. Navíc včera mi bylo navíc hrozně zle i z toho vedra, sem měla úžeh nebo úpal nebo něco, takže mi bylo na zvracení, hlava mi třeštila. Navíc já makám ve fastfoodovým bufetu v kuchyni, kde je snad 50stupnů , takže to tomu nepřidá. Dneska mi bylo blbě taky. Alespoň jsem se snažila hodně pít, každou půl hodinku trojku vody, takže to není tak špatný jako včera, ale stejnak je mi divně. No aspon, je mi zle tak, že nebudu chlastat, protože cejtím, že na mě jde zase záchvat smutku a nostalgie. Je to všechno na hovno. Naši jsou v Praze a pak jedou na dovolenou, takže už jsem skoro tři tejdny tady na chalupě sama s naším psem, takže tady se nemůžu nerozbrečet kvůli nim, protože by mě slyšeli, že jo…fakt je to na hovno všechno. Už jsem začala tak trochu pít i v práci. Né teda hodně, ale máme tam piva a víno na svařák, tak skoro každej den mám sklenku nebo dvě. Je to prostě chvilka, kdy člověk nemyslí na svoje bolesti, protože jinak je to všechno na hovno.