Červen 2011

psycholog&psychiatr

29. června 2011 v 18:46 | darkness |  Moje zpovědnice
V pondělí jsem měl takovou světlou chvilku tak jsem napsala a přednastavila pár článků. Zítra totiž odjíždím na měsíc na moravu na úděsnou brigádu, kde budu dopoledne prodávat párky, klobásy a zmrzlinu a večer 4 dny v týdnu budu pracovat jako prodavačka ve vinným sklípku. Už jsem tam pracovala asi 4x a je to úděsná práce za málo peněz.

Nicméně vačer byla velká krize, kdy to na mě všechno nák dolehlo. Ty sny, samota, uzskost, ta moje zpackaná diplomka, škola, že jsem si šla koupiti dvoudecku vodky a láhev vína a všechno to do sebe v pondělí večer kopla. Krom toho všeho asi začínám mít porblémy i s alkoholem.
Dneska padla taky velká krize, když jsem si uvědomila, že ještě někdy srpen-září mě čekají na dodělání dva předměty a já ani nevím jaký. Uplně strach a uzkost, že nevím jetsli to zvládnu se to za měsíc naučit no. Hrůza. Navíc krom tradiční deprese a uzkosti tak jsem se ještě pohádala s mámou jen co dorazila domů kráva jedna. Já nevím jestli všichni okolo sou na přesdržku nebo jsem se fakt už cvokla.

Nicméně jsem dospěla fakt k názoru, že asi opravdu potřebuju pomoct, že to nezvládám a to vůbec. Včera jsem čekala na kámošku, kterou jsem asi dva roky neviděla a hrozně se těšila, navíc ona je ještě tlustčí jak já, takže komplexy z ní nemám a najednou mě popadla taková panika nebo záchvat strachu (stažený žaludek, srdce mi tlouklo...jak před maturou) ...
asi to vážně sama nezvládnu. Dneska ráno navíc dorazil účet za telefon! 2134 kč!!!!! ano přes dva litry za mobil platím...za tu cenu bych si klidně mohla koupit novej a já provolá přes dva litry...fakt si zasloužím žít v bahně a plazit se kanálama...

Akorát nevím koho zvolit : psycholog nebo psychiatr?

Četla jsem na internetu rozdíly mezi nima a jsem z toho zmatená. Chci někoho kdo si se mnou bude povídat a kdo mě "rozebere a složí" a kdo do mě nebude hnedka po pozdravu cpát prášky. Protože co se psychiatrů týče, tak jsem všude po netu četla jen samý negativní názory. Že po AD se tloustne ( já přibrala i po ntikoncepci několik kilo, takže tomu věřím), že vás to pomátne a že je to svinstvo.I co se týče psychiatrů obecně tak jsem na všech diskuzích četla z 80% negativní komentáře. Nicméně na druhou stranu se bojím, že třeba psycholog to veme na lehkou váhu a bude mi říkat, že se musím vschopit a jít dál atd. Né, že by to nebyla pravda, nicméně to vím taky už dávno....Takže mám i dilema. Je to pro mě nová věc. Už jenom, že vážně uvažuju, že odbornou pomoct vyhledám tak mám z toho další stres. Jenom tady psát veřejně o tom, že pujdu za psychologem a nebo i psychiatrem působí, že mám žaludek obrácenej na ruby.

Abych byla konkrétní tak po asi dvou hodinách intezivního přemejšlení jsem tak nějak predběžně vybrala toto:

psycholog: PhDr Zdeňka Sládečková z Diany (soukromá, 460kč za 50 min- což by snad nemusel bejt takovej problém)

a co se týče psychiatrů tak se mi nejvíc asi zalíbilo Dejvické centrum co mi doporučila Petra v minulé článku

Co si o to myslíte? Možná to zase vypadá, že se v tom patlám až moc nebo něco, ale prostě mám srach někam jít a zároven i strach nikam nechodit....
Máte někdo zkušenosti s psychologem či psychiatrem? Topinka mi párkrát radila, ale já si pořád nák nejsem jistá ke komu zavolat...

ps. Pro PETRU: můžeš nák víc napsat o tvejch zkušenostech s tím DPC? Já samozřejmě nechci jen psychiatra co mi napíše prášky. Já bych osobně ani žádný prášky snad brát nechtěla vůbec. Spíš se nakláním k náký terapii a je mi jedno jestli to bude dělat psycholog nebo psychiatr....sem zmatená:(((
Jinak v tom DPC se platí za služby? A kam si chodila za tou psycholožkou???Díky moc. Kdyby jsi nechala na sebe email nebo blog tak bych se ráda ozvala a na pár věcí se zeptala jestli neva???

rodičům

27. června 2011 v 1:14 | darkness |  Moje zpovědnice
Tak jsem dala na vaše rady a řekla jsem to rodičům.Zatím jenom ty sny a uzkosti z toho (nejspíš) pramenící. O tom, že mám deprese a deprese z nadváhy atd tak to jsem zatím pomlčela. Máma s manželem mi řekli, že ty ošklivý sny a noční můry mám proto, že mám špatný svědomí. Že jsem v uk něco posrala a furt se mi to podvědomě vrací a nebo že jsem posrala tu školu (což, jsme sice posrala ale ne vědomě že jo!!!) a že to časem vymizí. Já jsem se zeptala mámy, že co když ne. Tak mi řekla, že když to bude trvat dva tři roky tak pujdu k psychologovi. Tak mě uplně zamrazilo a řekla sem, že do tý doby budu mrtvá(jestli to bude trvat dva tři roky), že se to přece nedá vydržet třeba ani rok ani půl. Tak mi máma řekla, že nemám dělat z komára velblouda a mám chodit brzy spát a nedělat z toho drama. Jako mě se tak 4x do týdne zdaj noční mury- jakože hodně ošklivý a pak se mi zdaj takový těžký sny. Krom toho že jsem unavená i po 10 hodinách spánku a jsem vyčerpaná a tak nák psychicky na nule. Jako na jednu stranu má třeba máma pravdu, asi nemám dělat z komára velblouda, ale je to tak 3 týdny co se mi ten spánek zhoršil a prostě jsem se ani jednu noc nevyspala v klidu. Klidně se třeba 4x za noc vzbudím nebo i víckrát jakoby i bezdůvodu (žízen nemám, hlad nemám, na wc se mi nechce atd) a nebo se mi třeba zdaj sny....je o dost vyčerpávající no....sice sem fyzicky v pohodě, ale jsem unavená jako kdybych nespala vůbec...což třeba tedka je nepříjemný, ale dá se o zvládat jakžtakž...ale bojím se jestli to nepřestane a bude se to zhoršovat(protože zatím se to zhoršuje) tak co budu dělat, už takhle se mi stalo, že si připadám jak prázdná váza(žádný emoce nic, jen pusto a prázdno) a v hlavě mi hučí jak v úlu...navíc se mi i ty stavy uzkosti dost zhoršili, už je mám prakticky pořád. Třeba né nějak silný, že bych třeba brečela celej den to né, ale je to tak že třeba i jedu za kámoškou a na ní se strašně třeba těším,a le stejnak mě v buse přepane taková uzkost nebo neklid, že to stejnak nemá cenu a jakej je toho vůbec smysl...a navíc ten zatracenej spánek tomu nepřidá....jsem tedka v pátek i usnula v metru a jela až na Ládví (o 2 zastávky dál než jsem měla jet) když jsem jela za tetou do práce. Navíc i během těch 2 minut se mi zdál zase hnusnej sen, což mi nepřijde normální, ale třeba to normální je a já dělám zase z komára velblouda....

Jinak co se týče vašich komenů tak nechci aby jste si mysleli, že jsem jen líná kráva co si stěžuje a nesnaží se. Ikdyž máte třeba pravdu. Jenže problém je ten, že mě už po těch letech prostě došla síla.Už bloguju asi 7 let??? a z toho aktivně na tomhle blogu asi 5 let? A za tu dobu jse nabrala z nákejch 69/70kilo na 109???A prostě určitě ten pocit znáte, že když se snažíte zhubnout a máte třeba 60 kilo a chtěli byste 40, ze začátku to jde a jde, ale pak se hubnutí zpomaluje a vám dochází dech? Každá to určo známe, tak prostě po několika letech je. Že i to pitomý hubnutí jde (krom samozřejmě metabolismu tak i po psychický stránce) hůř a hůř, prostě vám dochází síla a vy pak zjistíte, že jste se za poslední rok dva sice nezastavily ani na chvilku, ale zároven nezhubly ani deko a pak vám prostě dojde síla uplně a vy rezignujete. Bohužel mě todle nepotkalo jenom v hubnutí, ale v celým životě.

nemrtvá neživá

20. června 2011 v 14:12 | darkness |  Moje zpovědnice
tak jsem vám vysvětlovala co se semnou tedkon dělo když se mi po hodině psaní smazal článek! nasrat fakt!!!

takže jen v bodech:

- málem mě vykopli ze školy, protože jsem tedka v léte neudělala zkoušku a zápočet a v prvním semestru jsem neudělala anglinu na dostatečnej počet bodů-kreditů takže si tedka v září budu muset zopáknout dva předměty a ájinu
- tímpádem mám odložený státnice o rok a píšu bc práci od začátku na trochu jiný téma, takže musím začít zase od píky...načíst povinnou literu atd.
-navíc tím, že tedka od září nejdu na Mgr. tak se máma naštvala a chce abych jí měsíčně přispívala na nájem, energie a jídlo 5800kč takže na léto musím najít urychleně brigádu a pak od září práci na plnej úvazek ...
...což se jeví jako problém, protože musím u toho ještě napsat tu zatracenou bc. práci a učit se a jelikož tu práci budu konzultovat tak 1x za 14 dní tak potřebuju práci kde nebudu makat ve všední dny do 7 abych to mohla chodit konzultovat, protože pochybuju, že ten u koho to píšu bude chtít abych ho otravovala v 8 večer a nebo o víkendech. Navíc bez titulu je těžký něco normálního sehnat.Navíc potřebuju aby to bylo reativně dobře placený, protože tím ztratím status studenta a přijdu o alimenty a daší dávky, takže potřebuju alespon 70kč na hodinu čistýho, což se bohužel i tedka v Praze jeví jako problém, navíc uplatnění s mojí školou není moc velký, takže co se týče financí tak je to dost problém. Navíc já jsem si na svůj pobyt v uk pujčila od našich 78 000 kč! Což musím splatit, takže kromě nákejch necelejch 5tisíc musím třeba ještě mít dalších 5 na splácení.
- taky se mi rozbil mobil a počítač
mobil mám zatím od kámošky. Nákou nokii z roku raz dva, taková ta starodávná, velká atd...Nicméně mobil mám od ní do konce prázdnin, pak si musím koupit nebo sehnat svůj. A notebook mám zatím tetin pracovní.Sice mi řekla, abych si nedělala hlavu a zařídila si svoje věci, že to v práci zaonačí tak si ho můžu nechta max. pár měsíců (do vánoc třeba) né na věky, takže krom mobilu si musím ještě letos našetřit na novej notebook.
- Váha. Momentálně mám 107 kilo, myslím, že k tomu není nic moc víc co říct.
- Psychicky jsem na tom dost špatně. Už jsem se vrátila do čr před pár týdny a nesu to dost blbě. Od tý doby co jsem zpět jsem se ani jednou nevyspala, běžně se každou noc budím tak 4x minimálně, prákrát se mi stalo že jsem se vzbudila i 6x a i 8x za jednu noc. Mám noční můry nebo dost nepříjemný sny, který mě dost vyčerpávaj. Takže ikdyž si třeba lehnu v 10 večer a vstávám v 9 ráno tak jsem nevyspala a připadám si jak kdybych skládala vagon uhlí přes noc. Navíc kromě permanetní deprese se mi stáva to, že mě několikrát během dne přepadne taková jakoby uzkost. Si připadám jako kdybych měla za 3 dny maturovat nebo mít nákou těžkou zkoušku. Uplně mě několikrá denně přepadá hrozná až přímo děsivá uzkost. Navíc všechny "paranoje" nebo nevím jak to říct uchylky se mi hodně zhoršily.
- Jinak jsem minulej tejden potkala doktorku Cajthamlovou na žižkově v praze. Jsem se k ní chtěla původně zapsat, protože mi přišlo jako skvělá kombinace že umí radit i co se hubnutí týče a je taky psycholožka. Protože si myslím, nebo respektive tedka jsem o tom na 200 procent přesvědená, že já mám všechny svý problémy od hlavy. Jak řekla moje kamarádka psycholožka co mě viděla minulý týden po roku a půl tak že "si ukázkovej pacient na antidepresiva, ani nemusíš otvírat pusu"...což asi mluví za vše. Nicméně možná by mi prášky pomohli ale nechci je brát už jen z principu, že je v dnešní době bere půlka lidí na blogu atd....navíc jsem tlustá sama o sobě dost, natož ještě abych ztlousla po nich. Rodiče o mých problémech nevědí. Mámě sem akorát řekla, že v noci nemůžu spát, že se budím děsem ze spaní a ona mi řeka že to dramatizuju, že je to tím, že jsem přibrala. Takže tak. Pochybuju, že by pochopili zbytek, když ani todle nejsou schopný akceptovat.
Abych neodbíhala od Cajthamlový tak jsem jí viděla na Žižkově v jedný restauraci na venkovní terásce jak tam seděla zády opřená o zed v náký luxus halence a kouřila a tvářila se u toho jako kdyby jí patřil svět, já kolem prošla a jen letmo koukla kole sebe a zrovna když jsem na ní koukla tak se tvářila jak kdybyb jí patřil svět, nos nahoru- div že hlavu neměla zakloněnou a škleb ve tváři jako kdyby měla jít zvracet. Voháklá byla jako kdyby šla do divadla nebo co. Bylo asi 35 stupnů na slunci a ona se tam pařila v nákým šedým saténovým topu a v náký sukni a musím říct, že zase tak hubená není. Nebo možná to byl ten její šedej netopýří hábit, sice nebyla tlustá, ale o náký štíhlosti se taky mluvit nedá. Nevím uplně mě přešla chut se k hlásit a platit jí nehorázný prachy. Původně jsem myslela že když potřebuju zhubnout, že ona mi pomůže/poradí a pak taky že bych k ní mohla chodit i na sezení jako k psycholožce, že bych zabila dvě mouchy jednou ranou. Že by i bylo výhodný řešit moje hubnutí nebo spíš nehubnutí a zároven psychickej stav, protože to jde jedno s druhým,než řešit hubnutí zvlášt a pak eventuálně chodit ještě k psychologovi. Navíc nejsem si jistá, jestli bych na to našla sílu. Přece jen o proti ostatním nemám žádný problémy. Jako vážný problémy. Nerada bych jak říká máma dělala z komára velblouda atd.

ps. vím, že budete mít potřebu napsat "ale o nic nejde, dostuduješ a zase se do anglie vrátíš atd." nicméně vás prosím abyste to nepsali. protože upřímně řečeno to slyším od všech a abych byla fakt upřímná tak takovýhle s prominutím kecy jsou to poslední co potřebuju slyšet. (neberte si to osobně prosím)