to be beautiful is to be thin ???????? na Blog.cz

jen v rychlosti píšu, aby jste si nemysleli, že jsem mrtvá. měli jste pravdu, měla jsem jít za psychologem a být na tom o hodně lépe. Všechno bylo na hovno, škola- hrozí mi po 4 letech bakalářského studia výhoz, zdraví, vztahy, psychika....stalo se pár věcí ve vztahový rovině: já versus moje nenaplněná láska a šokující zjištění, já versus můj přítel nepřítel, já versus můj ex a taky moje problémy doma...dopadlo to tak, že jsem se několikrát zhroutila začala se opíjet a řezat po rukách tak, že mám i deseticentimetrové jizvy. Nakonec jsem šla hledat pomoc, ale neskončila u psychologa ale u psychiatra, jsem na tom furt blbě, navíc mám zdravotní problémy, ale alespon jsem zatím nezkončila na lůžkové části....

někdy se snad více rozepíšu, tedka jsem chtěla jenom dát vedět, že žiju. zatím.

opravdu už nemůžu!!!!!!!!!!!!!!!!

Oh jak to vím a jak nevím co dál. V pátek jsem byla na pohovoru, v sobotu na pohovoru a dneska na dalším. Myslíte, že mě vzali nebo jsem alespon postoupila do dalšího kola? Velký hovno. Nic. Škola? Nic. Pocity uzkosti a deprese a beznaděj? Oh ano.

Skoro 4 dny jsem se srala s jednou esejí a co myslíte? Jelikož jsem z ní dostala jen 65% tak si jí musím zopakovat na jiný téma, jestli chci ten zápočet mít. Sranda, že? Ani ne. Kromě toho jelikož je mi permanetně zima na prsty u rukou i nohou tak mi začala asi z neustálého nošení ponožek plesnivět pravá noha-chodidlo. Je skoro celý bílo rudý a namokvaný. Takže opravdu musím říct, krása. Školu nezvládám, jsem tak neschopná, že ani práci jako pitomí doučování Aj si nedokážu najít, zamilovaná do nepravýho a asi mi ještě i upadne noha.....

Vážně začínám mít pocit, že to přestávám zvládat. Ani tabulka mléčné rozkoše s mandlema mi moje bolístky nezaplní, nebo jenom na chvilku a jediný co mě jakž takž uklidní alespoň natolik, abych si mohla lehnout do postele a usnout je pocit, který má každej, kdo sleduje červenou kapku jak pomalu sjíždí dolů po zápěstí.

Je to fakt všechno na dvě věci na nic a na h...no. Ta škola je asi v háji uplně nebo já nevím. Motám se kolem dokola už asi dva týdny a pořád nejsem schopná udělat něco kloudnýho. Začnu a večer když se ohlídnu zpět tak zjistím, že jsem pořád tam kde jsem začala. Za týden to vypukne a já místo abych finišovala, tak jsem se zasekla u 3 předmětů ze 7mi a ani jeden z těch 3nemám komplet hotovej a ani nejsem v půlce. Opravdu nevím co mám dělat.

Doma to stojí na prd. Hlavu mám narvanou budto školníma blbostma a nebo panem X, kterýho pořád miluju a myslím na něj každou vteřinu a užírám se tím, že nikdy nebude ani na chviličku můj a představuju si jak moc je jeho přítelkyně krásná atd....jak puberták. Jen s tím rozdílem, že když jsem v depresi z něho a k tomu se ještě přidá stres ze školy, smutek a pošramocený vztahy doma a zhnusenost tímhle světem tak poslední dobou šahám po žiletce a řežu se. A neumím s tím přestat. Ano je mi skoro 23let. Je to hrozný, já vím. Jenže jen mi něco připomene anglii, tak se mi hnedka vybaví jeho tvář, stáhne se mi žaludek, zmocní se mi úzkost a hroznej smutek, že to prostě kolikrát fakt nejde vydržet a musím po tý žiletce šáhnout.

Dneska jsem chtěla utýct z toho stresu jinak než obvykle a vydala jsem se do kostela do Břevnova-přes celou Prahu na posvícení. Né teda na posvícení ale do kláštera-měli tam něco jako mši, ale formou výkladu v klášteře benediktýnů atd. No zeptala jsem se na pár věcí a vrátila se domů ještě víc zhnusená než předtím. Nevím. Ale ta katolická církev mi přijde jako hodně dobrej byznys a jako věc politiky spíš než upřímný víry. Tím se nechci dotknout katolíků, ale já prostě nemám důvod a důveru je následovat, když se v ledasčem se jejich učení odlišuje od Bible, podle který by naopak měli jít, když si říkají, že jsou jediný pravý-původní křesťané.

No jinak co jsem si četla komentáře k minulýmu článku, tak odpovědělo mi jen pár z Vás, zda jste VĚŘÍCÍ či nikoliv?

Opravdu obdivuju Barumku, že si přiznala problém, rozhodla se ho řešit, zvedla sluchátko a zavolala doktorovi, to já nedokázala. Strašně se nenávidím za tuhle slabost, kterou kritizuju u ostatních. Asi mě odepíšete, no ale co mám dělat, jsem prostě holt asi slaboch, protože nejsem schopná to řešit.

Ve chvílích kdy mi je dobře tak jsem schopná jakžtakž na týden fungovat, ale pak vždycky se to nák posere a už to jde se mnou z kopce. S rodičema doma to je k nevydržení. Oba mají problémy v práci a oba si vylévají vztek na mě. Nemít svojí tetu tak nevím. S ní mám poslední rok snad nejlepší vztah co jsem kdy s kýmkoliv měla. Trávím s ní veškerej volnej čas.Tedka o víkendu jsme měli jet na chatu-kde se stetou potkávám, přes týden jí nemám vůbec šanci vidět. Ještě tam spousty času trávím s tetinou sousedkou. Je to smutný, že mi víc rozumí 80letá cizí paní a teta než vlastní rodiče. Ale nikam tedka nepojedeme kvůli blbýmu počasí...vůbec nevím jestli to zvládnu. Docela jsem se na ní během prázdnin fixovala a hodně pro mě znamená. Je to takovej světlobod v tom ponurým až černým týdnu. Vůbec mám nějak problémy být doma s rodiči atd. Jakože poslední dobou mi je doma dobře, ale všude jinde líp....

Je to všechno na hovno. Se školou nemůžu hnout. Pořád se točím dokola. Tedka během tejdne jsem se asi 3x rozbrečela, protože mě přijde, že ikdyž se snažím furt něco dělat tak se jen motám na místě. Jsem unavená, i přesto, že spím do 11 dopoledne a do postele chodí kolem půlnoci. Jsem unavená a všechno mě přijde, že je na hovno. Práci nemůžu sehnat ani mimo obor natož v oboru.

Člověk už nemůže ani otevřít email nebo facebook aby člověk nedostával info o panu X. Aby jste rozuměli já když se zamiluju, byť jen platonicky tak se mě to minimálně rok nebo dva drží. Já nejsem člověk co by pěstoval nějaký krátkodobí známosti, ať už reálný nebo platonický.Mám ho pořád před očima a nemůžu se toho zbavit. Včera když mi kamarádka vyprávěla o něm (on je stále a napořád v uk) tak jsem pak byla v nějaký depce, že jsem se zase musela jednou říznout do zápěstí abych se uklidnila jakžtakž a byla schopná nějak fungovat.

Ano, omýlám to samý, ale tohle je jediný co se v mím životě tedka děje: nenávist, smutek, samota, trápení, pocity unavy a uzkosti.

Je mi líto, že už vás můj blog tak neuspokojuje a už sem nechodí nikdo natož rád kvůli těm výblitků co tady píšu pořád dokola, ale co mám dělat? psát to co není pravda....?

Jinak abych vás pořád nedeptala tím jak je to na hovno a já sem líná jako veš tak mám jednu osobní otázku na vás všechny.

Docela by mě zajímalo (pokud to není tajný) zda jste VĚŘÍCÍ či nikoliv. A jak moc. Jestli jen věříte v nákou sílu, nebo se i modlíte, chodíte do kostela, nebo jste opravdu hodně ortodoxní a dodržujete vše dle bible, koránu atd? Případně by mě zajímalo (v případě, že věříte a chodíte do kostela či někam), tak o jakou církev či organizaci se jedná: katolíci, mormoni, satanisti, husiti, svědkové jehovovi, scientologové....atd.

Né, že bych dělala nějakej výzkum nebo něco, ale hodně mě to zajímá a poslední si občas sama od sebe čtu v dětský bibli atd...tak by mě to zajímalo a případně i vaše názory na jednotlivý skupiny.

Díky

Zase se to nějak sere celý. Jen co jsem byla týden v klidu tak je to zase tady a v plný síle. Sem v uk neudělala dva předměty a z angličtiny neměla dostatečný počet bodů. Jenže díky jinýmu kreditovýmu systému to tady v čechách vychází tak, že si musím udělat předměty 4 a k tomu angličtinu, kterou musím dát na A aby to odpovídalo urovni tam. Zároveň dva z těch předmětů musím dát taky maximálně na B a ty zbylý dva mají ještě pod kategorie-zkouška i zápočet. Takže nakonec z toho celkově vylezlo 2 eseje(2x6000slov=cca 40 stránek), 2 písemný testy, 3 ústní zkoušky ( který musím dát na A, A, B) plus ještě gramatika a překlad z Aj a když to udělám tak ještě ustní pohovor z Aj. A to všechno musím zvládnout do 15. října, čili ani né za měsíc.

Dneska jsem si přečetla email (který mi todle oznámil-ze školy), který mi poslali včera ze školy. Od rána až skoro do ted jsem bulela jak malá.

Hystericky jsem tady vyváděla a pořezala se žiletkou, což teda nebylo poprvé (kdysi jsem objevila kouzlo sebepoškozování a pak na něj na několik let zapomněla, a od tý doby co jsem se vrátila z uk a psyché se mi poněkud zhoršila, tak když mám nákej psychickej problém, tak se říznu, abych alespon na chvíli zapomněla, protože ta fyzická bolest přebije tu psychickou).

Našim sem samozřejmě nemohla říct, že musím v podstatě do měsíce se našprtat perfektně na 7 zkoušek, tak jsem řekla, že řvu proto, že jsem se pohádala s Álou (jedna z nej kámošek). Matka by mě zabila. Už takhle mi řekla, že když dokonce října nebudu mít napsanou diplomku, že mě přestane jakkoliv podporovat a můžu se teda odstěhovat, když nestuduju. Takže to bude vtipný. Jestli přežiju tady to, tak budu mít od půlky řijna do konce čas abych dopsala 60 stránek k diplomce, kterou jsem skoro ani nezačala psát.

Navíc ty profesoři u kterých si dodělávám ty předměty se netváří nadšeně, že mě musí přezkoušet a dva mi dokonce napsali, že si nedokážou představit jak 14týdenní kurz zvládnu udělat ani ne za měsíc a že mě rozhodně nebudou šetřit ba naopak budou přísnější než obvykle aby se ujistili, že to i bez docházky zvládnu. Ten jeden mi dokonce napsal, že přezkoušení je možné, ale že mi garantuje, že v tomto případě zcela zbytečné.

Tak nevím co mám dělat? Ty předměty mám takhle určené a ten 15. říjen taky. Když neudělám jenom jednu ze zkoušek do 15. řijna tak automaticky mě vyrazej ze školy. Ani ročník bych nemohla opakovat. Takže to musím prostě udělat, jinak jsou 3 roky studia v hajzlu a matka by mě fakt vyrazila z baráku. Kdyby to byla jedna nebo dvě zkoušky, tak zatnu zuby a jedu, ale oni jsou navíc docela těžký a já ty materiály ani neviděla, protože jsem rok studovala jinde. Fakt nevím co mám dělat.

Navíc není dne ani hodiny abych alespon nemyslela na pana X a neužírala se představama, že se tedka baví se všema v uk a já jsem jediná kdo tam není. Jako by nestačilo, že mu to s tou přítelkyní bůh ví jak neklape...ještě že na facebook nedává fotky, protože vidět ty dva, že mají třeba dítě a on mi o tom neřekl a nebo je jen vidět ve štastném obětí, tak se fakt asi zabiju.

Je to celý prostě na hovno.

pro rejpaly:

Ať napíšu cokoliv tak minimálně komentovou sprchu dostanu a o tom, že mi na mejl přijde denně minimálně jeden anonym o tom jak sem vypatlaná a tak asi taktně pomlčím. Asi jsem vypatlaná. Jsem nána co ani ve svejch 22 letech článek na blog nenapíše bez gramatických chyb. Ano klidně napíšu "bila jsem doma a kramatiku taky neumým" a nebudu mít z toho stres. Je mi to fuk. Klidně se stavte na hlavu.

pro normální lyd:

Tenhle víkend byl v pohodě. V pátek mě to trošku chytlo tak jsem se rozbrečela a bulela asi dvě hodiny a tedka je takový velice krizový období pro mě, ale až na pár depresí a myšlenek typu ´život nemá cenu´ si myslím, že to zvládám celkem dobře. Až kupodivu teda. Je teda pravda, že ta největší krizovka teprve přijde příští týden a další týdny a měsíce, ale zatím se mi až na to, že si párkrát denně pomyslím, jaký by to třeba bylo kdybych nebyla, daří celkem dobře. Oproti minulýmu měsíci třeba.

Doufám, že vy se máte ok a tak dále a tak dále.

Holky nerozumím vám, ani sobě. Jsem bezradná a i smutná z toho co si o mě tady myslíte. Já snesu kritiku, dalo by se dokonce říct, že jí i vítám, jsem otevřená hodně názorům atd. Nicméně teďka opravdu nevím co si o tom všem co mi píšete myslet. Že tady píšu bláboly, bludy a krávoviny (budiž, sice nechápu proč, ale dobře), který si navíc ještě vymýšlím, abych si mohla pak tady číst komentáře atd. Já jsem zakládala blog, sice hubnoucí, ale s tím, že tady to bude sloužit jako deníček a budu tady kvůli anonymitě říkat věci, který bych svým známým nemohla říct a budu očekávat komentáře komentující reálný věci. Rozhodně jsem to nezakládala proto, abych si tady založila svůj fanklub či co, kdyby to tak bylo, tak to tady udělám celý růžový a dám si sem fotky jak špulim pusu před zrcadlem zalomená v pase.

Nejsem si vědoma, že bych tady plácala nějaký bludy nebo blbosti. Možná se nechovám na svůj věk a chovám se jak mi bylo řečeno jak negramotná slepice…ale i kdybych se chovala jak zastydlá patnáctka, tak nevím proč mi někdo napíše dokonce už i na mejl, že jsem "uplně vymatlaná nána, která má jedinej problém a to, že se nudí " a nebo, že jsem "hnusná tlustá piča co si neváží života a měla by shnít ve vlastním tuku" a tak dále a tak dále….

Ano, chci aby jste se chodili rády a mrskly sem tam komentář atd, ale je to můj blog a já mám právo na něj psát, to co uznám za vhodný a né, to co kdo chce.

Fakt by se vám líbilo, kdybych tady dennodenně lhala a psala, že jsem měla k snídani chleba s lučinou a půl tatranky a jak je všechno skvělý a super, když to tak ve skutečnosti není ???? / má otázka na VÁS dámy!!!!

Tak konečně se mi podařilo dát nějaký hadry na votočvohoz a na další servery na prodej, tak jsem zvědavá jestli se něco ujme. Bylo by to fajn, zvlášt pro to, že jsem strávila jenom focením a měřením asi 6 kousků oblečení půl dne. Jenom než jsem na každej ten server nahrála fotky atd, který jsem ještě musela předtím upravit ve photoshopu atd….Ještě mi ale takových 20 věcí, kterých bych se ráda zbavila zbývá. Byla jsem taky na jednorázový brigádě, takže jsem bohatší o pětikilo, nicméně jsem to hnedka odevzdala mámě, takže žádná změna.

Koupila jsem si čipsy od Lays- wasabi a musím říct, že jsou pěkně hnusný. Sou strašně pálivý (až mi slzy vyhrkli) a taky sou strašně cítit křenem, kterej nesnáším. Vůbec to nepřipomíná wasabi-pastu. Spíš to chutná jak kdybych jedla feferonky a k tomu si dávala křenovou pastu, blee. Normální čipsy bych zblafla za dva dny tři dny v pohodě, kdežto tady ty mi leží na stole už týden a to je mám stále na očích.

Poslední dobou jsem se bála, že se zase složím, když mi přijela ta anglická kámoška. Kupodivu jsem to ustála dobře. Chodili jsme po městě, na zmrzku jsme šly atd….a prostě bylo to super. Když odjížděla tak jsem se lehce rozbrečela na nádraží (odlítala do uk až z mnichova) tak jsem pak lehce brečela, ale jelikož jsem musela mazat na tu brigádu tak ani nebyl čas to pak řešit. Vůbec se poslední týden (možná díky její přítomnosti ) ten můj psychostav zlepšil. Né teda nák rapidně, ale zlepšil. Kupodivu ustoupil i stres a já nejen, že váhu udržuju (a to jím s porovnáním s dobou, kdy jsem se naopak snažila cíleně hubnout jak dobytek, nepřejídám se, ale mám chut na čipsy-dám si, mám chut na salám-dám si), ale já ještě navíc zhubla cca půl kila aniž bych hnula prstem, takže opravdu začínám věřit tomu, že psychika je 50% uspěchu. No nerada bych to zakřila. S tím mě napadá jedna věc- je mi jasný, že budete remcat.

Ale!

Měla jsem v plánu zítra konečně zavolat na tu psychiatrii do dejvic a objednat se, protože poslední týdny byli fakt špatný ( noční můry, unava, uzkost, věčná deprese střídající se s náladami kdy mi bylo hej a pak propad do ještě větších sraček atd).

Jenže tedka si říkám jestli to není zbyteční, protože poslední týden-dva se cítím celkem dobře a líp než předtím. Zase abych tam nešla když už mi je líp, by na mě koukali jak na debila a já sama nevím co bych jím říkala, když už tak akutní potíže nemám. Zase je pravda, že jsem sbírala odvahu celkem dlouho a je pravda, že se bojím co se mnou udělá příští týden. Respektive události v něm a v tom týdnu následujícím. Ostatním lidem začíná v uk novej život, do kterýho já at už chci nebo ne nepatřím. Taky se budou kamarádi a známí potkávat s panem X (snad jeden z mála chlapů do kterýho jsem byla opravdu pořádně zamilovaná a co si budeme nalhávat stále ještě jsem) Nedokážu si představit, že se s nima bude bavit, budou se každej týden potkávat a já o tom budu tak maximálně číst na facebooku atd. Už dneska když jsem si přečetla, že moje londýnská kmoška se začíná pomalu balit aby se za deset dní přesunula zpět na kolej tak mi píchlo u srdce. Nejsem si jistá jestli to zvládnu ustát a jestli zvládnu to co bude následovat. Na druhou stranu nevím jestli má fakt cenu se zbytečně objednávat. Víte já jsem dost "slabej" jedinec a taky dost nezodpovědnej, takže když mi doktorka řekne " potřebujete prášky" tak si je vezmu.

A bohužel už nejsem fakt v situaci abych si mohla dovolit přibrat dalších deset kilo (už tak jsem prase), nebo se stala závislou ( už tedka to mám s alkoholem nahraně), nebo se ještě víc stala "zcvoklou" a nepoužitelnou pro normální život ( už takhle jsem nebyla schopná fungovat).

Víte, blázni nevědí, že jsou blázni a proto jsou blázni, takže pochybuju, že kdybych začala brát AD tak že bych poznala, že je něco špatně ( kdyby bylo- jako změna k horšímu, nebo změna charakteru atd) nebo že je to naopak horší. Já jsem i půl dne omámená po kinedrilu. Takže bych nerada se do něčeho takovýho-co souvisí s hlavou-psychikou pouštěla, když se tedka můj stav tak o 30% zlepšil určitě.

Co myslíte?