na nic

12. března 2012 v 22:09 | darkness |  Moje zpovědnice
poslední dobou je to fakt na nic....hubnutí? na hovno. v pátek a v sobotu jdu známé na rozlučku se svobodou a na ples, nemám co na sebe a už tedka se mi nechce, ale už máme lístky:(
škola na hovno, at se snažím tak diplomka v nedohlednu, chvíli začnu psát a pak se přistihnu po hodině, že čumím z vokna atd:(
co se týče práce, tak je to jeno brigáda na pár hodin, přišla první výplata a mám o litr mín, nebyli mi proplaceny školení atd...takže super no:(
navíc tedka mě čeká 4 hodinové školení o bezpečnosti požáry atd a to mi taky nikdo nezaplatí, takže sotva proplatím své dluhy atd:( Navíc tenhle týden vyhodili dva od nás, tak se bojím, že se tam do léta neudržím:( protože ač jsem tam skoro měsíc tak dělám furt chyby, nejde mi to, padaj mi věci z ruky:(
Je to prostě naprd:( Měli jste pravdu, kdybych před rokem skočila za psychologem tak jsem nemusela chodit k psychiatrovi:(
 

pití

24. února 2012 v 22:11 | darkness |  Moje zpovědnice
včera jsem se zase pořezala. Navíc mám těžký problém s alkoholem, kvůli kterému nejspíš přijdu i o práci kterou jsem si minulý týden našla. Včera jsem něo popila, bylo mi zle a dneska ráno samozřejmě zaspala a probudila se asi 4 hodiny po to co jsem měla už makat. Což je problém, protože pracuju v jednom potravním řetězci fastfoodu a je nás ta stranšně málo a jelikož nemají víc zaměstnanců tak místo já nevím 20 lidí pracuje na směně jenom třeba 6, takže je pak problém když někdo nedorazí. Šéfka byla hrozně naštvaná, takže nevím co bude a jestli mě nevyrazí. Ani nevím kdy zase jdu do práce a budu tam muset zítra potupně volat. Navíc si musím narychlo sehnat neschopenku....je to všechno na nic. Mám strach a ani volnej víkend si neužiju:(

stále živá

22. ledna 2012 v 21:34 | darkness |  Moje zpovědnice
jen v rychlosti píšu, aby jste si nemysleli, že jsem mrtvá. měli jste pravdu, měla jsem jít za psychologem a být na tom o hodně lépe. Všechno bylo na hovno, škola- hrozí mi po 4 letech bakalářského studia výhoz, zdraví, vztahy, psychika....stalo se pár věcí ve vztahový rovině: já versus moje nenaplněná láska a šokující zjištění, já versus můj přítel nepřítel, já versus můj ex a taky moje problémy doma...dopadlo to tak, že jsem se několikrát zhroutila začala se opíjet a řezat po rukách tak, že mám i deseticentimetrové jizvy. Nakonec jsem šla hledat pomoc, ale neskončila u psychologa ale u psychiatra, jsem na tom furt blbě, navíc mám zdravotní problémy, ale alespon jsem zatím nezkončila na lůžkové části....
někdy se snad více rozepíšu, tedka jsem chtěla jenom dát vedět, že žiju. zatím.
 


nasrat

2. listopadu 2011 v 19:37 | darkness |  Moje zpovědnice
opravdu už nemůžu!!!!!!!!!!!!!!!!

měla bych vás informovat

18. října 2011 v 14:56 | darkness |  Moje zpovědnice
asi by nebylo uplně fér vás nechat neinformovaný....

takže mám hotový dva předměty:

Americká literatura - seminář za A, přednáška-zkouška za A, takže pohoda
Americké drama- passed / znamená uděláno, nicméně ještě nevím jak, ale musím se vejít nejhůř do A nebo B.

Ostatní předměty nevím nic...navíc do tohohle pátku to musím všechno hotový a já z těch 7 mi předmětů ze dvou nemám ještě ani domlouvenou zkoušku, protože toho bylo tolik, že jsem měla hlavu v pejru denně....

Nevím co mám dělat. Diplomku nemám, práci nemám, předměty dodělaný nemám...snažím se přestat s tím řezáním, ale poslední dobou to je horší a horší...sem už tak nějak zdeptaná, že ani do knihovny jsem nebyla schopná dojet....už tam mám přes dvě stovky pokutu, protože jsem se cejtila jak největší hovno....

asi se zase jenom vymlouvám, ale je to na prd....všechno....škola- proč se snažit, když nemám skoro reálnou šanci to dát, tetu- se kterou mám lepší vztahy jak s mámou možná budou muset propustit z firmy a moje jedna z nej kámošek jde na kafe s mým ex.....co víc si přát....

ps. noha mi pořád plesnivý a mokvá...máte někdo zkušenosti s krémeme Canesten? / ten z tý reklamy....
no nic....radši snad ani nečtěte tyhle výblitky protože za to vážně nestojej, stejně jako můj život....

neřezej se

10. října 2011 v 20:19 | darkness
Oh jak to vím a jak nevím co dál. V pátek jsem byla na pohovoru, v sobotu na pohovoru a dneska na dalším. Myslíte, že mě vzali nebo jsem alespon postoupila do dalšího kola? Velký hovno. Nic. Škola? Nic. Pocity uzkosti a deprese a beznaděj? Oh ano.
Skoro 4 dny jsem se srala s jednou esejí a co myslíte? Jelikož jsem z ní dostala jen 65% tak si jí musím zopakovat na jiný téma, jestli chci ten zápočet mít. Sranda, že? Ani ne. Kromě toho jelikož je mi permanetně zima na prsty u rukou i nohou tak mi začala asi z neustálého nošení ponožek plesnivět pravá noha-chodidlo. Je skoro celý bílo rudý a namokvaný. Takže opravdu musím říct, krása. Školu nezvládám, jsem tak neschopná, že ani práci jako pitomí doučování Aj si nedokážu najít, zamilovaná do nepravýho a asi mi ještě i upadne noha.....

Vážně začínám mít pocit, že to přestávám zvládat. Ani tabulka mléčné rozkoše s mandlema mi moje bolístky nezaplní, nebo jenom na chvilku a jediný co mě jakž takž uklidní alespoň natolik, abych si mohla lehnout do postele a usnout je pocit, který má každej, kdo sleduje červenou kapku jak pomalu sjíždí dolů po zápěstí.

je to na nic všechno

9. října 2011 v 19:33 | darkness |  Moje zpovědnice
Je to fakt všechno na dvě věci na nic a na h...no. Ta škola je asi v háji uplně nebo já nevím. Motám se kolem dokola už asi dva týdny a pořád nejsem schopná udělat něco kloudnýho. Začnu a večer když se ohlídnu zpět tak zjistím, že jsem pořád tam kde jsem začala. Za týden to vypukne a já místo abych finišovala, tak jsem se zasekla u 3 předmětů ze 7mi a ani jeden z těch 3nemám komplet hotovej a ani nejsem v půlce. Opravdu nevím co mám dělat.

Doma to stojí na prd. Hlavu mám narvanou budto školníma blbostma a nebo panem X, kterýho pořád miluju a myslím na něj každou vteřinu a užírám se tím, že nikdy nebude ani na chviličku můj a představuju si jak moc je jeho přítelkyně krásná atd....jak puberták. Jen s tím rozdílem, že když jsem v depresi z něho a k tomu se ještě přidá stres ze školy, smutek a pošramocený vztahy doma a zhnusenost tímhle světem tak poslední dobou šahám po žiletce a řežu se. A neumím s tím přestat. Ano je mi skoro 23let. Je to hrozný, já vím. Jenže jen mi něco připomene anglii, tak se mi hnedka vybaví jeho tvář, stáhne se mi žaludek, zmocní se mi úzkost a hroznej smutek, že to prostě kolikrát fakt nejde vydržet a musím po tý žiletce šáhnout.

Dneska jsem chtěla utýct z toho stresu jinak než obvykle a vydala jsem se do kostela do Břevnova-přes celou Prahu na posvícení. Né teda na posvícení ale do kláštera-měli tam něco jako mši, ale formou výkladu v klášteře benediktýnů atd. No zeptala jsem se na pár věcí a vrátila se domů ještě víc zhnusená než předtím. Nevím. Ale ta katolická církev mi přijde jako hodně dobrej byznys a jako věc politiky spíš než upřímný víry. Tím se nechci dotknout katolíků, ale já prostě nemám důvod a důveru je následovat, když se v ledasčem se jejich učení odlišuje od Bible, podle který by naopak měli jít, když si říkají, že jsou jediný pravý-původní křesťané.

No jinak co jsem si četla komentáře k minulýmu článku, tak odpovědělo mi jen pár z Vás, zda jste VĚŘÍCÍ či nikoliv?

z bahna do louže

6. října 2011 v 15:28 | darkness
Opravdu obdivuju Barumku, že si přiznala problém, rozhodla se ho řešit, zvedla sluchátko a zavolala doktorovi, to já nedokázala. Strašně se nenávidím za tuhle slabost, kterou kritizuju u ostatních. Asi mě odepíšete, no ale co mám dělat, jsem prostě holt asi slaboch, protože nejsem schopná to řešit.
Ve chvílích kdy mi je dobře tak jsem schopná jakžtakž na týden fungovat, ale pak vždycky se to nák posere a už to jde se mnou z kopce. S rodičema doma to je k nevydržení. Oba mají problémy v práci a oba si vylévají vztek na mě. Nemít svojí tetu tak nevím. S ní mám poslední rok snad nejlepší vztah co jsem kdy s kýmkoliv měla. Trávím s ní veškerej volnej čas.Tedka o víkendu jsme měli jet na chatu-kde se stetou potkávám, přes týden jí nemám vůbec šanci vidět. Ještě tam spousty času trávím s tetinou sousedkou. Je to smutný, že mi víc rozumí 80letá cizí paní a teta než vlastní rodiče. Ale nikam tedka nepojedeme kvůli blbýmu počasí...vůbec nevím jestli to zvládnu. Docela jsem se na ní během prázdnin fixovala a hodně pro mě znamená. Je to takovej světlobod v tom ponurým až černým týdnu. Vůbec mám nějak problémy být doma s rodiči atd. Jakože poslední dobou mi je doma dobře, ale všude jinde líp....

Je to všechno na hovno. Se školou nemůžu hnout. Pořád se točím dokola. Tedka během tejdne jsem se asi 3x rozbrečela, protože mě přijde, že ikdyž se snažím furt něco dělat tak se jen motám na místě. Jsem unavená, i přesto, že spím do 11 dopoledne a do postele chodí kolem půlnoci. Jsem unavená a všechno mě přijde, že je na hovno. Práci nemůžu sehnat ani mimo obor natož v oboru.

Člověk už nemůže ani otevřít email nebo facebook aby člověk nedostával info o panu X. Aby jste rozuměli já když se zamiluju, byť jen platonicky tak se mě to minimálně rok nebo dva drží. Já nejsem člověk co by pěstoval nějaký krátkodobí známosti, ať už reálný nebo platonický.Mám ho pořád před očima a nemůžu se toho zbavit. Včera když mi kamarádka vyprávěla o něm (on je stále a napořád v uk) tak jsem pak byla v nějaký depce, že jsem se zase musela jednou říznout do zápěstí abych se uklidnila jakžtakž a byla schopná nějak fungovat.
Ano, omýlám to samý, ale tohle je jediný co se v mím životě tedka děje: nenávist, smutek, samota, trápení, pocity unavy a uzkosti.
Je mi líto, že už vás můj blog tak neuspokojuje a už sem nechodí nikdo natož rád kvůli těm výblitků co tady píšu pořád dokola, ale co mám dělat? psát to co není pravda....?

Jinak abych vás pořád nedeptala tím jak je to na hovno a já sem líná jako veš tak mám jednu osobní otázku na vás všechny.
Docela by mě zajímalo (pokud to není tajný) zda jste VĚŘÍCÍ či nikoliv. A jak moc. Jestli jen věříte v nákou sílu, nebo se i modlíte, chodíte do kostela, nebo jste opravdu hodně ortodoxní a dodržujete vše dle bible, koránu atd? Případně by mě zajímalo (v případě, že věříte a chodíte do kostela či někam), tak o jakou církev či organizaci se jedná: katolíci, mormoni, satanisti, husiti, svědkové jehovovi, scientologové....atd.

Né, že bych dělala nějakej výzkum nebo něco, ale hodně mě to zajímá a poslední si občas sama od sebe čtu v dětský bibli atd...tak by mě to zajímalo a případně i vaše názory na jednotlivý skupiny.
Díky

NA HOVNO ZASE

17. září 2011 v 20:11 | darkness |  Moje zpovědnice
Zase se to nějak sere celý. Jen co jsem byla týden v klidu tak je to zase tady a v plný síle. Sem v uk neudělala dva předměty a z angličtiny neměla dostatečný počet bodů. Jenže díky jinýmu kreditovýmu systému to tady v čechách vychází tak, že si musím udělat předměty 4 a k tomu angličtinu, kterou musím dát na A aby to odpovídalo urovni tam. Zároveň dva z těch předmětů musím dát taky maximálně na B a ty zbylý dva mají ještě pod kategorie-zkouška i zápočet. Takže nakonec z toho celkově vylezlo 2 eseje(2x6000slov=cca 40 stránek), 2 písemný testy, 3 ústní zkoušky ( který musím dát na A, A, B) plus ještě gramatika a překlad z Aj a když to udělám tak ještě ustní pohovor z Aj. A to všechno musím zvládnout do 15. října, čili ani né za měsíc.

Dneska jsem si přečetla email (který mi todle oznámil-ze školy), který mi poslali včera ze školy. Od rána až skoro do ted jsem bulela jak malá.
Hystericky jsem tady vyváděla a pořezala se žiletkou, což teda nebylo poprvé (kdysi jsem objevila kouzlo sebepoškozování a pak na něj na několik let zapomněla, a od tý doby co jsem se vrátila z uk a psyché se mi poněkud zhoršila, tak když mám nákej psychickej problém, tak se říznu, abych alespon na chvíli zapomněla, protože ta fyzická bolest přebije tu psychickou).

Našim sem samozřejmě nemohla říct, že musím v podstatě do měsíce se našprtat perfektně na 7 zkoušek, tak jsem řekla, že řvu proto, že jsem se pohádala s Álou (jedna z nej kámošek). Matka by mě zabila. Už takhle mi řekla, že když dokonce října nebudu mít napsanou diplomku, že mě přestane jakkoliv podporovat a můžu se teda odstěhovat, když nestuduju. Takže to bude vtipný. Jestli přežiju tady to, tak budu mít od půlky řijna do konce čas abych dopsala 60 stránek k diplomce, kterou jsem skoro ani nezačala psát.

Navíc ty profesoři u kterých si dodělávám ty předměty se netváří nadšeně, že mě musí přezkoušet a dva mi dokonce napsali, že si nedokážou představit jak 14týdenní kurz zvládnu udělat ani ne za měsíc a že mě rozhodně nebudou šetřit ba naopak budou přísnější než obvykle aby se ujistili, že to i bez docházky zvládnu. Ten jeden mi dokonce napsal, že přezkoušení je možné, ale že mi garantuje, že v tomto případě zcela zbytečné.

Tak nevím co mám dělat? Ty předměty mám takhle určené a ten 15. říjen taky. Když neudělám jenom jednu ze zkoušek do 15. řijna tak automaticky mě vyrazej ze školy. Ani ročník bych nemohla opakovat. Takže to musím prostě udělat, jinak jsou 3 roky studia v hajzlu a matka by mě fakt vyrazila z baráku. Kdyby to byla jedna nebo dvě zkoušky, tak zatnu zuby a jedu, ale oni jsou navíc docela těžký a já ty materiály ani neviděla, protože jsem rok studovala jinde. Fakt nevím co mám dělat.

Navíc není dne ani hodiny abych alespon nemyslela na pana X a neužírala se představama, že se tedka baví se všema v uk a já jsem jediná kdo tam není. Jako by nestačilo, že mu to s tou přítelkyní bůh ví jak neklape...ještě že na facebook nedává fotky, protože vidět ty dva, že mají třeba dítě a on mi o tom neřekl a nebo je jen vidět ve štastném obětí, tak se fakt asi zabiju.

Je to celý prostě na hovno.

bát se napsat

11. září 2011 v 23:21 | darkness
pro rejpaly:

Ať napíšu cokoliv tak minimálně komentovou sprchu dostanu a o tom, že mi na mejl přijde denně minimálně jeden anonym o tom jak sem vypatlaná a tak asi taktně pomlčím. Asi jsem vypatlaná. Jsem nána co ani ve svejch 22 letech článek na blog nenapíše bez gramatických chyb. Ano klidně napíšu "bila jsem doma a kramatiku taky neumým" a nebudu mít z toho stres. Je mi to fuk. Klidně se stavte na hlavu.


pro normální lyd:

Tenhle víkend byl v pohodě. V pátek mě to trošku chytlo tak jsem se rozbrečela a bulela asi dvě hodiny a tedka je takový velice krizový období pro mě, ale až na pár depresí a myšlenek typu ´život nemá cenu´ si myslím, že to zvládám celkem dobře. Až kupodivu teda. Je teda pravda, že ta největší krizovka teprve přijde příští týden a další týdny a měsíce, ale zatím se mi až na to, že si párkrát denně pomyslím, jaký by to třeba bylo kdybych nebyla, daří celkem dobře. Oproti minulýmu měsíci třeba.

Doufám, že vy se máte ok a tak dále a tak dále.

Kam dál